Níže jsou příklady nejčastějšího způsobu určení odměny:

Hodinová odměna: Jedná se o nejčastější způsob určení odměny. Klientovi je v tomto případě účtován vždy pouze reálný čas, který byl jeho případu věnován, a to na základě dohodnuté hodinové sazby. Nejmenší účtovanou jednotkou je každá započatá čtvrthodina.

Úkonová/jednorázová odměna: V tomto případě je klientovi účtována po provedení určitého právního úkonu či činnosti vždy předem dohodnutá pevná částka. Tento způsob účtování používáme zpravidla jen v situacích, v nichž lze předem dobře odhadnout časovou náročnost daného úkonu (např. pokud klient požaduje sepsat konkrétní vzorovou smlouvu atp.).

Paušální odměna: Při dlouhodobé spolupráci lze s klientem v případě jeho zájmu dohodnout pevnou částku, která mu bude pak každý měsíc či čtvrtletí účtována, a to bez ohledu na reálný objem poskytnutých služeb v daném období. Výhodou tohoto řešení je administrativní jednoduchost a předem daná výše nákladů na právní služby, s nimiž může klient počítat.

Provizní odměna (tzv. „success fee“): V tomto případě je výše odměny stanovená na základě dohody s klientem zpravidla procentuální sazbou z částky, kterou se nám podaří pro klienta vymoci v soudním řízení, nebo získat při mimosoudním vyjednávání, či prodejem nemovitosti apod.

Mimosmluvní odměna: V tomto případě není odměna určena na základě dohody s klientem, ale řídí se vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátním tarifem. Tento způsob určení odměny používáme zpravidla jen ve věcech, kdy zastupujeme klienty na základě ustanovení soudem, např. jako procesní opatrovníci v soudních řízeních.

Výše uvedené způsoby určování odměny je možné po dohodě s klientem i libovolně kombinovat.